Vetováním novely zákona č. 20/1966 Sb. se naše zdravotnictví určitě nezhroutí

Dne 15. června 2006 rozeslal prezident ČLK MUDr. Kubek dopis, kterým informuje členskou základnu o důsledcích nepřijetí novely zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (a k ní přidružených novel dalších asi 9 zákonů). MUDr. Kubek hrozí, že:

• Pacientům a jejich příbuzným bude nadále bráněno pořizovat si kopie ze zdravotní dokumentace.
• Není jasné, jak budou zdravotní pojišťovny platit za péči v 2. pololetí 2006.
• Soukromí lékaři nemají zákonnou jistotu trvalého smluvního vztahu a nemohou prodávat své praxe.
• Výběrová řízení nejsou závazná pro pojišťovny, což otevírá prostor pro korupci.
• ČLK nemůže hájit zájmy svých členů v dohodovacích řízeních.
• Specializovanou způsobilost lékařů neověřuje profesní samospráva, ale úředníci Ministerstva zdravotnictví
• Trvá diskriminace žen – lékařek.

 Je snad opravdu situace tak vážná?? Lze o tom úspěšně pochybovat ...

Dr. Kubek se například odvolává na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, a tvrdí, že ačkoliv je ČR ratifikovala, dosud její pravidla nebyla promítnuta do českého právního řádu, pročež pacient nemá přístup do své dokumentace a nemůže si z ní pořizovat opisy a kopie. Pokud by si však Úmluvu přečetl, zjistil by, že se v článku o ochraně soukromí a právu na informace skutečně hovoří jen o informacích, a ne o právu na dokumentaci. Kromě toho navrhovaná úprava zavádí i zcela nedostatečně vymezené oprávnění soudce v trestním řízení zprostit zdravotnického pracovníka povinné mlčenlivosti "pro účely trestního řízení" - takové prolomení práva na ochranu soukromí by nám asi velkou popularitu ve světě nepřineslo!

Není skutečně jasné, jak budou zdravotní pojišťovny platit za péči ve 2. pololetí 2006. Hrozí nám naprostý chaos. Bohužel, není jasné ani to, jak budou pojišťovny platit v pololetí prvním, a to zásluhou úhradových vyhlášek, přijatých ministrem zdravotnictví MUDr. Rathem. Naštěstí je zde vždy možnost dohody se zdravotními pojišťovnami i bez vyhlášky, a profesní sdružení se tomuto vyjednávání věnují.

Zákonné zajištění "dlouhodobého smluvního vztahu" by jistě provozovatelé zdravotnických zařízení uvítali, pokud by ovšem nebylo spojeno s řadou možností jednostranné výpovědi v situacích definovaných velmi vágně. Zdá se, že názor na výhodnost smlouvy spíše na (delší) dobu určitou s omezením výpovědních důvodů je přinejmenším stejně dobrým řešením. Předkladatelům novely přitom uniklo (doufejme, že omylem) to, že novelou ze zákona zmizela možnost, resp. povinnost zdravotních pojišťoven uhradit nutnou a neodkladnou zdravotní péči i nesmluvním zařízením.

Možnost prodávání a dědění "lékařských praxí" (termín, který naše zákony neznají) byla svým způsobem zpracování tak nedobrá, že šlo o pouhou agitační proklamaci. Lékařská praxe (ve smyslu zdravotnického zařízení se smlouvami se zdravotními pojišťovnami) se dá prodávat a dědit již dnes, má-li formu právnické osoby. Pokud však je zdravotnické zařízení ordinací jednoho lékaře (s ev. zaměstnanci), ze zákona je vázáno na svého provozovatele a jeho smrtí zaniká stejně jako smlouvy uzavřené se zdravotními pojišťovnami (zbývá jen její fyzická podstata). Navrhovatelé se s tímto problémem nevyrovnali a přijetí novely by patrně nikomu nepomohlo.

Závaznost výběrových řízení, pokud není jasné, jaká má být síť zdravotnických zařízení, je pro zdravotní pojišťovny likvidační ustanovení, zvláště když žadatelem o výběrové řízení může být každé zdravotnické zařízení. A navrhovaná úprava tím. že rozhodnutí přenášela ze zdravotní pojišťovny na výběrovou komisi korupční prostředí jen rozšířila - rozhodují totiž ti, kteří nebudou platit.

To, zda ČLK je subjektem oprávněným vést dohodovací řízení o ceně zdravotní péče (a rámcových smlouvách), aniž by se ho mohli zúčastnit ti, kterých se to bytostně hospodářsky dotýká, je více než sporné. Řekl bych dokonce, že je to naprosto nepatřičné (jakkoliv je žádoucí, aby strana, zastupující poskytovatele byla maximálně jednotná). Komory, zastupující všechny lékaře, tedy i skupiny lékařů se zájmy někdy vysloveně protichůdnými, připomínají Národní frontu, jednotně hájící všechny zájmy všech občanů. Hospodářská problematika na úrovni dohadování konkrétních cen není a nikdy neměla být náplní činnosti profesních komor. Toto ustanovení bylo snad právně nejproblematičtější v celé novele.

Úprava zákona č. 95/2004 Sb., kterou se vlastně umožňuje dvoukolejnost při získávání specializované způsobilosti lékařů (buď složením řádné "euroatestace" v nesmyslných 83 specializačních oborech, tedy způsobem odpovídajícím pravidlům EU, nebo s pomocí licence komory, která může být nadále vydávána i bez splnění zákonných podmínek - např. i bez atestace v příslušném oboru), by náš systém získávání specializace lékařů velmi zdiskreditovalo. Systém sice velmi diskutabilní a jistě horší než náš současný dvoustupňový, ale systém v EU uznaný a umožňující tedy bezproblémové uznání kvalifikace v cizině. A pokud by komora ještě i rozhodovala o sporných případech ...?

A diskriminace lékařek? MUDr. Kubek patrně naráží na podmínku lékařské praxe nejméně 5 let v posledních 6 letech. Ta je ale obsažena ve větě (poslední v § 44 odst. 1), která byla "přilepena" k původnímu návrhu poslanci právě na nátlak ČLK, aby umožnila získat specializovanou způsobilost lékařům, kteří provozovali (zcela v souladu s dosavadním právním řádem) praxi na základě I. atestace a licence ČLK.

A tak je asi největší škodou, způsobenou vetem prezidenta republiky to, že Policie ČR nemůže podle současných zákonů provozovat Leteckou záchrannou službu, jak novela navrhovala.

Ivan Sucharda