Zákon č. 95/2004 Sb.
ze dne 29. ledna 2004
o podmínkách získávání
a uznávání odborné způsobilosti a specializované
způsobilosti
k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a
farmaceuta
ve znění násl. předpisů (stav
k 1. 7. 2008)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České
republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento
zákon zapracovává příslušné předpisy
práva Evropských společenství1) a
upravuje
- podmínky
získávání způsobilosti k výkonu
zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta v České
republice,
- celoživotní
vzdělávání lékaře, zubního
lékaře a farmaceuta,
- uznávání
způsobilosti k výkonu
zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta
- osob, které získaly způsobilost v jiném
členském státě než v České republice (část sedmá),
- osob uvedených v části osmé a
- volné
poskytování služeb hostující osoby
(část sedmá).
(2) Tento
zákon se vztahuje na uznávání
způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře
nebo
farmaceuta, který hodlá vykonávat povolání na území České republiky
jako osoba
samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec anebo jako osoba
usazená nebo
hostující.
(3) Na
vzdělávání zdravotnických pracovníků
podle tohoto zákona se nevztahuje zákon o uznávání výsledků dalšího
vzdělávání1a) .
(4) Tento zákon se nevztahuje
na získávání a uznávání způsobilosti k výkonu
nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností
souvisejících s poskytováním zdravotní péče, které stanoví
zvláštní právní předpis.
§ 2
Vymezení základních pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
- zdravotnickým povoláním
souhrn činností a znalostí při výkonu povolání lékaře, zubního
lékaře a farmaceuta,
- zdravotnickým pracovníkem
fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání lékaře, zubního
lékaře nebo farmaceuta podle tohoto zákona,
- akreditovaným zdravotnickým
magisterským studijním programem studijní program všeobecné
lékařství, studijní program zubní lékařství a studijní program
farmacie, který splňuje podle stanoviska Ministerstva zdravotnictví{2}
(dále jen "ministerstvo") minimální požadavky stanovené prováděcím
právním předpisem k získání odborné způsobilosti jeho
absolventů k výkonu zdravotnického povolání a který
získal akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,
- specializačním vzděláváním
příprava na výkon povolání lékaře, zubního lékaře
a farmaceuta, jejímž ukončením se získává specializovaná
způsobilost,
- samostatným výkonem povolání lékaře,
zubního lékaře a farmaceuta výkon činností, ke kterým je
lékař, zubní lékař nebo farmaceut způsobilý bez odborného dohledu,
a to na základě vlastního zhodnocení a posouzení
zdravotního stavu pacienta a s tím souvisejících okolností; tyto činnosti stanoví vláda
nařízením,
- výkonem povolání lékaře, zubního
lékaře a farmaceuta pod odborným dohledem výkon
činností v rozsahu stanoveném lékařem, zubním lékařem nebo
farmaceutem oprávněným vykonávat povolání samostatně podle písmene e); tyto činnosti stanoví vláda
nařízením,
- pověřenou
organizací univerzita, právnická osoba zřízená
ministerstvem nebo jiná právnická osoba, která vykonává činnosti na
základě tohoto zákona a smlouvy; za univerzitu se považuje vysoká škola
univerzitní2a)
, která uskutečňuje příslušný akreditovaný zdravotnický magisterský
studijní program a která vykonává činnosti na základě tohoto zákona a
smlouvy,
- členským státem
členský stát Evropské unie,
jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo
Švýcarská konfederace,
- školicím místem
pracovní místo v rozsahu
stanovené týdenní pracovní doby2b) , ve
stanoveném oboru specializačního vzdělávání v akreditovaném zařízení,
- rezidenčním místem
školicí místo na
akreditovaném pracovišti, které je spolufinancováno ze státního
rozpočtu,
- rezidentem účastník
specializačního vzdělávání,
který se účastní specializačního vzdělávání na rezidenčním místě,
- odbornou společností
odborné společnosti
sdružené v České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a další
odborné společnosti; bližší podmínky stanoví ministerstvo zdravotnictví
prováděcím předpisem.
§ 2a
(1) Pokud
tento zákon stanoví požadavky na
délku výkonu zdravotnického povolání, rozumí se tím výkon povolání v
rozsahu alespoň poloviny stanovené týdenní pracovní doby2b)
. Pokud
zdravotnický pracovník vykonává zdravotnické povolání v nižším rozsahu
než v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, potřebná délka výkonu
povolání se úměrně prodlužuje. Do doby výkonu zdravotnického povolání
se započítává doba pracovní neschopnosti a doba mateřské dovolené,
popřípadě doba rodičovské dovolené otce, nejvíce však v rozsahu délky
mateřské dovolené. Vojenská činná služba se započítává, byla-li
vykonávána v příslušném povolání podle tohoto zákona.
(2) Odstavec
1 se nepoužije pro výkon
zdravotnického povolání v průběhu získávání specializované způsobilosti
(§ 5) a pro prokázání doby výkonu povolání pro uznání kvalifikace na
základě nabytých práv.
§ 3
(1) Způsobilost k výkonu povolání lékaře,
zubního lékaře a farmaceuta má ten, kdo je
- odborně způsobilý,
- zdravotně způsobilý,
- bezúhonný.
(2)
Zdravotnický pracovník je povinen doložit zdravotní způsobilost k
výkonu povolání lékařským posudkem2c) vydaným
na základě lékařské prohlídky. Lékařský posudek vydává registrující
praktický lékař, a není-li, jiný praktický lékař. Seznam nemocí, stavů
nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu
povolání, obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku
stanoví prováděcí právní předpis. Zdravotní způsobilost se zjišťuje
- před zahájením výkonu povolání a před
pokračováním ve výkonu povolání, byl-li výkon povolání přerušen na dobu
delší než 3 roky,
- v případě důvodného podezření, že došlo ke
změně zdravotního stavu zdravotnického pracovníka,
- na vyžádání správního úřadu, který vydal
oprávnění k provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního
právního předpisu3)
, jde-li o pracovníka, který poskytuje zdravotní péči vlastním jménem,
nebo o odborného zástupce, je-li ustanoven3), nebo
- na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o
zaměstnance, který podle lékařského posudku lékaře zařízení závodní
preventivní péče pozbyl zdravotní způsobilost k práci.
Fyzické
osoby, kterým byla uznána zdravotní způsobilost podle části sedmé,
dokládají zdravotní způsobilost rozhodnutím ministerstva (§ 31) před
prvním zahájením výkonu povolání. Hostující osoby dokládají zdravotní
způsobilost dokladem požadovaným v členském státě původu (§ 29).
(3) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona
považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s
poskytováním zdravotní péče, nebo ten, na něhož se hledí, jako by nebyl
odsouzen4)
. Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů nebo obdobného rejstříku,
který nesmí být starší 90 dnů. Doklad o bezúhonnosti se vyžaduje vždy
před zahájením výkonu zdravotnického povolání, a v odůvodněných
případech též na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o zaměstnance, nebo
správního úřadu, který lékaři, zubnímu lékaři nebo farmaceutovi vydal
oprávnění k provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního
právního předpisu3)
. Fyzické osoby,
kterým byla uznána bezúhonnost podle části sedmé, dokládají bezúhonnost
rozhodnutím ministerstva (§ 31) před prvním zahájením výkonu povolání.
Hostující osoby dokládají bezúhonnost dokladem požadovaným v členském
státě původu (§ 30).
ČÁST DRUHÁ
LÉKAŘ
§ 4
Odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání
lékaře se získává absolvováním nejméně šestiletého prezenčního
studia,5)
které obsahuje teoretickou a praktickou výuku
v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu
všeobecné lékařství.
(2) Za výkon
povolání lékaře s odbornou způsobilostí se považuje preventivní,
diagnostická, léčebná, rehabilitační a dispenzární péče prováděná
lékařem s odbornou způsobilostí pod odborným dohledem lékaře se
specializovanou způsobilostí v příslušném oboru. Bez odborného dohledu
může lékař s odbornou způsobilostí na základě certifikátu o absolvování
základního kmene příslušného specializačního oboru, který vydalo
ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, vykonávat činnosti
stanovené prováděcím právním předpisem. Pro účely § 5 odst. 5 se za
výkon povolání lékaře považuje také metodická, koncepční, výzkumná a
vzdělávací činnost v oblasti zdravotnictví.
(3)
Výkon činností podle odstavce 2 věty druhé není považován za samostatný
výkon povolání lékaře podle § 5 odst. 3.
§ 5
Specializovaná způsobilost lékaře
(1) Specializovaná způsobilost lékaře se získává
úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou
(§ 19 až 21), na jejímž základě je lékaři vydán ministerstvem
diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru. Součástí specializačního
vzdělávání je absolvování základního kmene příslušného specializačního
oboru.
(2) Obory specializačního
vzdělávání, minimální délku specializačního vzdělávání v daném oboru,
činnosti lékařů, označení odbornosti a převedení specializačních oborů
podle dřívějších právních předpisů na nové obory specializačního
vzdělávání stanoví ministerstvo vyhláškou po projednání s univerzitami,
Českou lékařskou komorou a odbornými společnostmi.
(3) Podmínkou pro samostatný
výkon povolání lékaře je získání specializované způsobilosti, pokud
tento zákon nestanoví jinak.Výkonem povolání lékaře se specializovanou
způsobilostí je činnost uvedená v § 4 odst. 2 a dále činnost
vzdělávací, posudková a revizní. Podmínkou pro samostatný výkon
povolání lékaře ve vedoucí funkci nebo jako osoby samostatně výdělečně
činné anebo jako odborného zástupce zdravotnického zařízení podle
jiného právního předpisu o nestátních zdravotnických zařízeních6) je
získání specializované způsobilosti, která se dokládá diplomem podle
odstavce 1, popřípadě osvědčením nebo rozhodnutím ministerstva podle §
44.
(4) Specializační vzdělávání
probíhá jako celodenní průprava v akreditovaných zařízeních (§ 13) v
rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době2b) a je odměňována2b) ; specializační vzdělávání
může probíhat jako rozvolněná příprava, to je při nižším rozsahu, než
je stanovená pracovní doba. V tomto případě celková délka, úroveň a
kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.
(5) Specializační vzdělávání
se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání podle vzdělávacích
programů jednotlivých specializačních oborů a zahrnuje účast na
veškerých lékařských výkonech v oboru, ve kterém specializační
vzdělávání probíhá, včetně případné účasti na službách v nepřetržitém
provozním režimu práce. Vzdělávací programy schvaluje ministerstvo a
zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, přitom
spolupracuje s univerzitami, Českou lékařskou komorou, odbornými
společnostmi, akreditovanými a vzdělávacími zařízeními. Vzdělávací
programy týkající se posudkového lékařství stanoví ministerstvo ve
spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
(6) Vzdělávací program stanoví minimální
celkovou délku přípravy,
členění, rozsah a obsah přípravy, zejména délku
povinné praxe
v oboru, včetně doplňkové praxe, a typ pracoviště, na
kterém praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti
a praktické dovednosti a další nezbytné podmínky pro
získání specializované způsobilosti. Vzdělávací program dále
stanoví rozsah a obsah částí přípravy nezbytné pro vydání certifikátu o
absolvování základního kmene příslušného specializačního oboru podle §
4 odst. 2.
(7) Do specializačního
vzdělávání lékaře se studentům a absolventům doktorského studijního
programu7)
započítá v souladu s odstavci 4 a 5 doba výkonu zdravotnického povolání
v průběhu studia v doktorském studijním programu, pokud odpovídá
obsahem a rozsahem příslušnému vzdělávacímu programu nebo jeho části a
je doložena potvrzením vydaným na základě vyjádření školitele
statutárním orgánem akreditovaného zařízení, v němž byla uskutečněna. O
započtení rozhodne na žádost lékaře ministerstvo.
(8) Do specializačního vzdělávání lékaře se
započítá odborná praxe, popřípadě její část, absolvovaná
- v jiném oboru specializace, pokud
odpovídá její obsah příslušnému vzdělávacímu programu, nebo
- v cizině, pokud odpovídá její obsah
a rozsah příslušnému vzdělávacímu programu.
Žádost o započtení a úředně
ověřený doklad v českém jazyce o absolvované odborné praxi
v cizině podává lékař ministerstvu, které o započtení
rozhodne; odborná praxe se započte vždy, jsou-li splněny podmínky
uvedené pod písmeny a) a b).
(9) Specializační vzdělávání lékaře může být
přerušeno z důvodů pracovní neschopnosti, mateřské
a rodičovské dovolené, vojenské činné služby, civilní služby
nebo vědecké činnosti, avšak nesmí být tímto přerušením zkráceno.
(10) Účast
na specializačním vzdělávání podle tohoto zákona se považuje za
prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu8) .
(11)
Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem minimální požadavky
na vzdělávací program v oboru „všeobecné praktické lékařství“.
§ 6
Přerušení výkonu povolání lékaře
(1) Získaná odborná a specializovaná
způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, které lékař
dosáhl, zůstává přerušením výkonu povolání lékaře nedotčena.
(2) Pokud lékař přerušil výkon povolání lékaře na
dobu delší než 5 let v průběhu předcházejících 6 let, je
povinen se bezodkladně po skončení přerušení výkonu povolání lékaře
doškolit v rozsahu nejméně 60 pracovních dní na pracovišti pod
vedením lékaře s příslušnou specializovanou způsobilostí,
který vyhotoví o průběhu a ukončení doškolení záznam
do průkazu odbornosti (§ 23), a pokud lékař nemá
tento průkaz, vydá o průběhu a ukončení doškolení
potvrzení.
ČÁST TŘETÍ
ZUBNÍ LÉKAŘ
§ 7
Odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání zubního
lékaře
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání
zubního lékaře se získává absolvováním nejméně pětiletého prezenčního
studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku
v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu
- zubní lékařství,
- stomatologie, pokud byl zahájen nejpozději
v akademickém roce 2003/2004.
(2) Za výkon
povolání zubního lékaře s odbornou způsobilostí se považuje
preventivní, protetická, diagnostická, léčebná, dispenzární,
vzdělávací, výzkumná, vývojová, revizní a posudková péče v oblasti péče
o zuby, ústa, čelisti a související tkáně. Pro účely § 8 odst. 4 se za
výkon povolání zubního lékaře považuje také metodická a koncepční
činnost v oblasti zdravotnictví.
(3)
Po získání odborné způsobilosti podle odstavce 1 může zubní lékař
samostatně vykonávat činnosti uvedené v odstavci 2.
§ 8
Specializovaná způsobilost zubního lékaře
(1) Specializovaná způsobilost zubního lékaře se
získává úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační
zkouškou (§ 19 až 21), na jejímž základě je zubnímu lékaři
vydán ministerstvem diplom o specializaci
v příslušném specializačním oboru.
(2) Obory
specializačního vzdělávání, minimální délku specializačního vzdělávání
v daném oboru, činnosti zubních lékařů, označení odbornosti a převedení
specializačních oborů podle dřívějších právních předpisů na nové obory
specializačního vzdělávání stanoví ministerstvo vyhláškou po projednání
s univerzitami, Českou stomatologickou komorou a odbornými společnostmi.
(3)
Samostatným výkonem povolání zubního lékaře se specializovanou
způsobilostí je činnost v oboru získané specializace v rozsahu
stanoveném prováděcím právním předpisem a činnost uvedená v § 7 odst. 2.
(4) Specializační vzdělávání zubního lékaře se
uskutečňuje při výkonu povolání zubního lékaře podle vzdělávacích
programů jednotlivých specializačních oborů, které ministerstvo
schvaluje a zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví; přitom
spolupracuje s univerzitami,
Českou stomatologickou komorou
a odbornými společnostmi, akreditovanými
a vzdělávacími zařízeními.
(5) Vzdělávací program stanoví minimální celkovou
délku přípravy,
rozsah a obsah přípravy, zejména délku povinné praxe
v oboru, včetně doplňkové praxe, a typ pracoviště, na
kterém praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti
a praktické dovednosti a další nezbytné podmínky pro
získání specializované způsobilosti.
(6) Specializační vzdělávání zubního lékaře se
uskutečňuje obdobně jako specializační vzdělávání lékaře podle
§ 5 odst. 4, 7 až 10.
§ 9
Přerušení výkonu povolání zubního lékaře
(1) Získaná odborná a specializovaná
způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, které zubní
lékař dosáhl, zůstává přerušením výkonu povolání zubního lékaře
nedotčena.
(2) Pokud zubní lékař přerušil výkon povolání
zubního lékaře na dobu delší než 5 let v průběhu
předcházejících 6 let, je povinen se bezodkladně po skončení přerušení
výkonu povolání zubního lékaře doškolit v rozsahu nejméně 60
pracovních dní na pracovišti pod vedením zubního lékaře způsobilého
k samostatnému výkonu povolání a pracujícího
v oboru alespoň 5 let nebo zubního lékaře
s příslušnou specializovanou způsobilostí, který vyhotoví
o průběhu a ukončení doškolení záznam do průkazu
odbornosti (§ 23), a pokud zubní lékař nemá tento
průkaz, vydá o průběhu a ukončení doškolení potvrzení.
ČÁST ČTVRTÁ
FARMACEUT
§ 10
Odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání farmaceuta
(1) Odborná
způsobilost k výkonu povolání farmaceuta se získává absolvováním
- nejméně pětiletého prezenčního studia v
akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu farmacie
obsahujícím teoretickou a praktickou výuku, z toho nejméně 6 měsíců
praxe v lékárně, nebo
- studia v akreditovaném studijním programu
farmacie, pokud byl zahájen nejpozději v akademickém roce 2003/2004.
(2) Po
získání odborné způsobilosti podle odstavce 1 může farmaceut samostatně
vykonávat činnosti uvedené ve větě druhé a třetí. Za výkon
zdravotnického povolání farmaceuta se považuje činnost při přípravě
lékových forem léčivých přípravků, při kontrole léčiv v lékárně a v
laboratoři pro kontrolu léčiv, při přípravě, kontrole, skladování a
výdeji léčiv v lékárnách a v lůžkových zdravotnických zařízeních a při
poskytování odborných informací o léčivech, včetně informací o prevenci
onemocnění a informací o podpoře zdraví, a při výdeji, kontrole a
uchovávání zdravotnických prostředků. Farmaceut je dále způsobilý
vykonávat činnosti, které nejsou zdravotní péčí, a to při výrobě a
kontrole léčiv a při skladování a distribuci léčiv u distributora léčiv
podle zákona o léčivech8a) .
§ 11
Specializovaná způsobilost farmaceuta
(1) Specializovaná způsobilost farmaceuta se
získává
- úspěšným ukončením specializačního vzdělávání
atestační zkouškou (§ 19 až 21), na jejímž základě je
farmaceutovi vydán ministerstvem diplom o specializaci
v příslušném specializačním oboru, nebo
- absolvováním doplňující odborné praxe podle
vzdělávacího programu v akreditovaném zařízení, které vydá
uchazeči potvrzení o jejím ukončení.
(2) Obory
specializačního vzdělávání, minimální délku specializačního vzdělávání
v daném oboru, činnosti farmaceutů, označení odbornosti a převedení
specializačních oborů podle dřívějších právních předpisů na nové obory
specializačního vzdělávání stanoví ministerstvo vyhláškou po projednání
s univerzitami, Českou lékárnickou komorou a odbornými společnostmi.
(3) Získání specializované způsobilosti podle
odstavce 1 písm. a) je podmínkou pro samostatný výkon jiných činností
v laboratořích než činností uvedených v § 10
odst. 2, činností při ochraně veřejného zdraví, v zařízeních
transfúzní služby, na odděleních nukleární medicíny, klinického
farmaceuta a pro výkon vzdělávací, výzkumné, vývojové
a revizní činnosti.
(4) Získání
specializované způsobilosti podle odstavce 1 je podmínkou pro
samostatný výkon činnosti při vedení lékárny podle zvláštních právních
předpisů8a)
a při přípravě zvlášť náročných lékových forem8b)
.
(5) Do získání specializované způsobilosti
vykonává farmaceut činnosti uvedené v odstavcích 3
a 4 pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka
s příslušnou specializovanou způsobilostí.
(6) Specializační vzdělávání a doplňující
odborná praxe se uskutečňuje při výkonu povolání farmaceuta podle
vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů, které
ministerstvo schvaluje a zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva
zdravotnictví; přitom spolupracuje s univerzitami, Českou
lékárnickou
komorou, odbornými společnostmi, akreditovanými a vzdělávacími
zařízeními.
(7)
Specializační vzdělávání probíhá jako celodenní průprava v rozsahu
odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době2b) a je odměňována2b)
; specializační vzdělávání může probíhat jako rozvolněná příprava, to
je při nižším rozsahu, než je stanovena pracovní doba. V tomto případě
celková délka, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní
průpravy.
(8)
Žádost o zařazení do doplňující
odborné praxe podává uchazeč akreditovanému zařízení, v němž
má doplňující odborná praxe probíhat. Součástí žádosti jsou úředně
ověřené kopie dokladů o získané odborné způsobilosti,
popřípadě o získané specializované způsobilosti,
a průkaz odbornosti (§ 23). Cizí státní příslušníci
přikládají k žádosti rozhodnutí ministerstva o uznání
způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České
republiky.
(9)
Na průběh doplňující odborné praxe se vztahuje
§ 20 obdobně.
(10) Ministerstvo vydá uchazeči
osvědčení o specializované způsobilosti získané absolvováním doplňující
odborné praxe na základě jeho žádosti a doložení potvrzení o
absolvování této praxe na akreditovaném pracovišti, popřípadě
akreditovaných pracovištích, v souladu se vzdělávacím programem.
(11)
Vzdělávací program stanoví celkovou délku
přípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, a typ
pracoviště, na kterém praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na
teoretické znalosti a praktické dovednosti a další
nezbytné podmínky pro získání specializované způsobilosti.
(12)
Specializační vzdělávání
a doplňující odborná praxe farmaceuta se uskutečňuje obdobně
jako specializační vzdělávání lékaře podle § 5
odst. 7 až
10.
§ 12
Přerušení výkonu povolání farmaceuta
(1) Získaná odborná a specializovaná
způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, které farmaceut
dosáhl, zůstává přerušením výkonu povolání farmaceuta nedotčena.
(2) Pokud farmaceut přerušil výkon povolání
farmaceuta na dobu delší než 5 let v průběhu předcházejících 6
let, je povinen se bezodkladně po skončení přerušení výkonu povolání
farmaceuta doškolit v rozsahu nejméně 60 pracovních dní na
pracovišti pod vedením farmaceuta způsobilého k samostatnému
výkonu povolání nebo zdravotnického pracovníka s příslušnou
specializovanou způsobilostí, který vyhotoví o průběhu
a ukončení doškolení záznam do průkazu odbornosti
(§ 23), a pokud farmaceut nemá tento průkaz, vydá
o průběhu a ukončení doškolení potvrzení.
ČÁST PÁTÁ
AKREDITACE
§ 13
Akreditace a akreditované zařízení
(1) Udělením
akreditace se získává oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu
nebo jeho části (dále jen „vzdělávací program“) pro
- obor
specializačního vzdělávání,
- doplňující
odbornou praxi (§ 11), nebo
- certifikovaný
kurz (§ 21e).
(2) Vzdělávací program podle odstavce 1
uskutečňuje akreditované zařízení. Akreditovaným zařízením je
zdravotnické zařízení, jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, kterým
ministerstvo udělilo akreditaci.
Akreditační řízení
§ 14
(1) Písemnou žádost o udělení nebo
prodloužení akreditace předkládá ministerstvu zdravotnické zařízení
nebo jiná fyzická nebo právnická osoba, která chce poskytovat
specializační vzdělávání (§ 19 až 21) nebo doplňující odbornou
praxi (§ 11) nebo
certifikovaný kurz. Žádost s podpisem žadatele o
akreditaci, a je-li jím právnická osoba, s podpisem
jejího statutárního orgánu, se předkládá
ministerstvu ve trojím písemném vyhotovení a současně se mu
žádost zasílá v elektronické podobě. V případě, že žádost
o udělení nebo prodloužení akreditace předkládá zdravotnické
zařízení nebo jiná právnická osoba ústředního správního úřadu
než ministerstva, podává se tato žádost
prostřednictvím ministerstva, do
jehož působnosti zdravotnické zařízení nebo jiná právnická osoba náleží.
(2) Žádost o udělení akreditace obsahuje
- obchodní firmu nebo název, sídlo, adresu
organizační složky zahraniční osoby na území České republiky,
statutární orgán a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li
přiděleno, nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu
místa trvalého pobytu nebo adresu místa hlášeného přechodného pobytu
cizince na území České republiky nebo bydliště
v cizině, místo podnikání a identifikační číslo fyzické osoby,
bylo-li přiděleno, která žádost předkládá,
- název oboru specializačního vzdělávání nebo
zaměření doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu,
které chce žadatel poskytovat; pokud žadatel hodlá uskutečňovat jen
část vzdělávacího programu, uvede se též vymezení části vzdělávacího
programu,
- seznam
smluvních zařízení, pokud žadatel hodlá část vzdělávacího programu
zajišťovat prostřednictvím smluvních zařízení; smluvní zařízení, která
nemají akreditaci, musí být akreditována v rámci akreditačního řízení
žadatele,
- informace o druhu a rozsahu zdravotní
péče poskytované žadatelem, popřípadě smluvním zařízením,
v příslušném
specializačním oboru, je-li zdravotnickým zařízením,
- doklady o odborné
a specializované způsobilosti nebo jiné odborné kvalifikaci
fyzických osob (garantů, školitelů) odpovědných za průběh
specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu na
konkrétním
pracovišti,
- údaje o odborné
a specializované způsobilosti zaměstnanců, kteří se budou
podílet na specializačním vzdělávání nebo na doplňující odborné praxi, nebo na certifikovaném kurzu,
- informace o materiálním
a technickém zabezpečení specializačního vzdělávání nebo
doplňující odborné praxe nebo
certifikovaného kurzu nejméně na dobu stanovenou
příslušným
vzdělávacím programem,
- doklad o zaplacení správního poplatku
za vydání rozhodnutí v akreditačním řízení,
- navržený
maximální počet míst.
(3)
V žádosti o prodloužení akreditace musí být doloženy ty údaje uvedené v
odstavci 2, u nichž došlo k jejich změně.
§ 15
(1) Ministerstvo
zřizuje jako svůj poradní orgán akreditační komise pro příslušné obory
specializačního vzdělávání nebo zaměření doplňující odborné praxe k
posouzení žádosti podle § 14, k posouzení návrhu na odejmutí akreditace
a k odbornému hodnocení žádosti o dotaci na rezidenční místo (§ 21a).
Ministerstvo může zřídit akreditační komise i pro obory certifikovaných
kurzů.
(2) Členy akreditační komise jmenuje
a odvolává ministr zdravotnictví na návrh odborných
společností, vysokých škol připravujících studenty k výkonu
zdravotnického povolání, České lékařské komory, České stomatologické
komory nebo České lékárnické komory, Ministerstva práce
a sociálních věcí a České správy sociálního
zabezpečení s ohledem na obory, které mají být specializačním
vzděláváním zabezpečeny, nebo s ohledem na zaměření doplňující odborné
praxe.
(3) Akreditační komisi tvoří lichý počet členů,
nejméně však 5 členů, jejichž pracovní zařazení odpovídá oboru
specializačního vzdělávání, který je předmětem akreditačního řízení.
(4) Funkční období člena akreditační komise je
pětileté. Funkci člena akreditační komise je možno vykonávat nejdéle ve
2 po sobě následujících obdobích.
(5) Člen akreditační komise se nemůže zúčastnit
jednání o udělení, prodloužení nebo odejmutí akreditace, pokud
by mohlo dojít ke střetu se zájmy osobními nebo ke zneužití informací
nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve
prospěch vlastní nebo někoho jiného.
§ 16
Akreditační komise se při své činnosti řídí
statutem a jednacím řádem, které vydá ministerstvo.
§ 17
(1) Ministerstvo předloží žádost
o udělení, prodloužení nebo odejmutí akreditace
k posouzení akreditační komisi. Akreditační komise může
požádat žadatele o doplnění informací nebo
o dodatečné předložení požadovaných dokladů nebo může pozvat
žadatele na jednání nebo si ověřit údaje uvedené v žádosti
přímo u žadatele. Po posouzení žádosti předloží akreditační
komise závěrečné stanovisko ministerstvu, a to do 4 měsíců od obdržení
žádosti. Podle věty druhé může akreditační komise postupovat
v případech uvedených v odstavci 6.
(2) Ministerstvo rozhodne o udělení,
prodloužení nebo neudělení akreditace po obdržení stanoviska
akreditační komise nejpozději do 60 dnů.
(3) Akreditace se uděluje nebo prodlužuje na dobu
určitou, odpovídající nejméně délce vzdělávacího programu, počítanou
ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení nebo
prodloužení akreditace.
(4) Rozhodnutí o udělení akreditace kromě
obecných náležitostí správního rozhodnutí{9} obsahuje
- obchodní firmu nebo název, sídlo, adresu
organizační složky zahraniční osoby na území České republiky,
statutární orgán a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li
přiděleno, nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu
místa trvalého pobytu nebo adresu místa hlášeného přechodného pobytu
cizince na území České republiky nebo bydliště
v cizině, místo podnikání v České republice
a identifikační číslo fyzické osoby, bylo-li přiděleno, které
je rozhodnutí vydáváno,
- název oboru specializačního vzdělávání nebo
zaměření doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu,
v němž je akreditované
zařízení oprávněno poskytovat specializační vzdělávání nebo doplňující
odbornou praxi; pokud
žadatel hodlá uskutečňovat jen část vzdělávacího programu, uvede se v
rozhodnutí též vymezení dané části vzdělávacího programu,
- dobu, na kterou se akreditace uděluje,
- termín zahájení vzdělávacího programu
specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu,
- maximální
počet školicích míst v příslušném oboru specializačního vzdělávání na
konkrétním pracovišti nebo maximální počet účastníků certifikovaného
kurzu na konkrétním pracovišti..
(5) Platnost akreditace lze prodloužit na základě
podání nové žádosti podle § 14.Rozhodnutí o prodloužení
akreditace obsahuje údaje uvedené v žádosti o prodloužení akreditace (§
14 odst. 3); pokud nedošlo ke změně údajů, uvede se v rozhodnutí jen
prodloužení platnosti původního rozhodnutí.
(6) Ministerstvo akreditaci
neudělí nebo její platnost neprodlouží, jestliže
- vzdělávací
program neodpovídá vzdělávacímu programu zveřejněnému ve Věstníku
Ministerstva zdravotnictví, pokud jde o akreditaci specializačního
vzdělávání, doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu,
- vzdělávací
program není dostatečně zabezpečen po stránce personální, materiální
nebo technické,
- žadatel,
popřípadě smluvní zařízení, neposkytuje zdravotní péči v rozsahu
požadovaném vzdělávacím programem; toto se nevztahuje na akreditované
zařízení, které žádá o akreditaci pouze teoretické části vzdělávacího
programu,
- v
žádosti byly uvedeny nepravdivé údaje, které jsou rozhodující pro
udělení akreditace, nebo
- vzdělávací
program certifikovaného kurzu obsahuje návrh na získání zvláštní
odborné způsobilosti, který neodpovídá zaměření činností příslušného
zdravotnického povolání nebo neodpovídá současné úrovni vědeckého
poznání.
(7) Ministerstvo
akreditaci odejme, jestliže
- zjistí nedodržení příslušného vzdělávacího
programu nebo takové změny u akreditovaného zařízení, které
nezabezpečují odpovídající úroveň specializačního vzdělávání nebo
doplňující odborné praxe,
- akreditované zařízení požádá
o odejmutí akreditace s uvedením důvodů,
- akreditované zařízení nesplňuje podmínky, za
nichž mu byla akreditace udělena,
- akreditované zařízení po předchozí písemné
výzvě ministerstva nesplní povinnosti podle § 18 ve lhůtě
stanovené touto výzvou.
V
případech podle písmen a), c) a d) ministerstvo akreditaci odejme po
posouzení akreditační komisí.
(8)
Rozhodnutí o neudělení nebo odejmutí
akreditace kromě obecných náležitostí správního rozhodnutí9)
obsahuje
obchodní firmu nebo název, u organizační složky zahraniční
osoby na území České republiky, statutární orgán
a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li přiděleno, nebo
jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu místa trvalého
pobytu nebo adresu místa hlášeného přechodného pobytu cizince na území
České republiky nebo bydliště v cizině, místo podnikání
v České republice a identifikační číslo fyzické
osoby, bylo-li přiděleno, které je rozhodnutí vydáváno.
(9)
Akreditace zaniká v případě zániku akreditovaného zařízení. Pokud práva
a povinnosti vyplývající z rozhodnutí o akreditaci přecházejí na
nástupnickou právnickou osobu, je výkon těchto práv a povinností omezen
na dobu 2 let ode dne zániku akreditovaného zařízení podle věty první.
(10)
Ministerstvo zveřejňuje ve Věstníku
Ministerstva zdravotnictví seznam akreditovaných zařízení, vzdělávací programy, které
jsou tato akreditovaná zařízení oprávněna uskutečňovat,
a dobu, na kterou jim byla akreditace udělena,
a seznam subjektů, jimž byla akreditace odňata.
§ 18
Povinnosti akreditovaných zařízení
(1)
Akreditované zařízení je povinno
v rámci
udělené akreditace
- uskutečňovat
specializační vzdělávání nebo doplňující odbornou praxi nebo
certifikovaný kurz podle vzdělávacích programů schválených
ministerstvem, a to v rozsahu rozhodnutí o udělení akreditace,
- podrobit se kontrole zabezpečení
specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu podle
vzdělávacího programu prováděné ministerstvem,
- vést dokumentaci o specializačním
vzdělávání nebo o doplňující odborné praxi nebo certifikovaném kurzu,
která obsahuje
seznam účastníků vzdělávání; dokumentace o specializačním
vzdělávání nebo o doplňující odborné praxi nebo certifikovaném kurzu
je archiválií podle
zvláštního právního předpisu,10)
- neprodleně, nejpozději však do 30 dnů, oznámit
ministerstvu každou změnu podmínek souvisejících se zabezpečením
specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu,
- na
vyžádání ministerstva umožnit vykonání praktické části atestační
zkoušky, aprobační zkoušky, rozdílové zkoušky nebo adaptačního období
podle tohoto zákona a zákona o uznávání odborné kvalifikace10a)
.
(2) Držitel
akreditace je povinen předat ministerstvu, popřípadě pověřené
organizaci, veškerou dokumentaci týkající se účastníků vzdělávání,
pokud hodlá ukončit uskutečňování vzdělávacího programu, aniž by
oprávnění k této činnosti přešlo na jeho právního nástupce. Zanikne-li
nebo zemře-li držitel akreditace, aniž by splnil povinnost uvedenou ve
větě první, přechází tato povinnost na jeho právního nástupce nebo na
dědice, popřípadě na příslušný orgán veřejné správy10b) . V případě
účastníků vzdělávání, kteří pokračují ve specializačním vzdělávání u
jiného akreditovaného zařízení, předá ministerstvo, popřípadě pověřená
organizace, dokumentaci tomuto akreditovanému zařízení.
ČÁST ŠESTÁ
SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
§ 19
Specializační vzdělávání
(1) Úspěšným ukončením specializačního vzdělávání
se získává specializovaná způsobilost v příslušném oboru
specializačního vzdělávání. Podmínkou zahájení specializačního vzdělávání je získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.
(2) Žádost o zařazení do oboru
specializačního vzdělávání podává uchazeč ministerstvu; ministerstvo může pověřit činností spojenou se zařazením do oboru pověřenou organizaci. Součástí
žádosti jsou úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné
způsobilosti, popřípadě o získané specializované způsobilosti,
a průkaz odbornosti (§ 23). Osoby, které získaly odbornou nebo specializovanou způsobilost mimo území České republiky, přikládají k žádosti rozhodnutí ministerstva o uznání
způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České
republiky.
(3) Při splnění podmínek
stanovených v odstavci 2 ministerstvo, popřípadě pověřená organizace,
zařadí uchazeče podle jeho výběru do specializačního vzdělávání do 30
dnů po obdržení žádosti. Nesplní-li uchazeč podmínky pro zařazení,
rozhodne ministerstvo ve stejné lhůtě o nezařazení do specializačního
vzdělávání.
(4) Ministerstvo, popřípadě pověřená organizace vede evidenci
o lékařích, zubních lékařích a farmaceutech zařazených do
specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe a evidenci o lékařích, zubních
lékařích a farmaceutech, kteří získali specializovanou
způsobilost. Evidence obsahuje jméno, popřípadě jména,
a příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo adresu místa
hlášeného přechodného pobytu cizince na území České republiky nebo bydliště v cizině, titul, datum a místo
narození, státní příslušnost, datum a místo řádného ukončení
studia v akreditovaném studijním programu, který poskytuje
vysokoškolské vzdělání, číslo diplomu nebo jiného dokladu
o uznání rovnocennosti studia získaného v cizině,
název školy, studijního programu a studijního oboru, datum
zapsání do specializačního vzdělávání nebo jeho zrušení, datum vydání certifikátu o absolvování základního kmene specializačního oboru a datum vykonání
atestační zkoušky v příslušném oboru specializačního
vzdělávání. Předmětem evidence osob vykonávajících zdravotnické
povolání na základě registrace nestátního zdravotnického zařízení jsou
i údaje obsažené v rozhodnutí o registraci nestátního
zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu.3) Osobní
údaje osob uvedených v evidenci podléhají ochraně podle
zvláštního právního předpisu.11)
§ 20
Průběh specializačního vzdělávání
(1) Akreditované zařízení zajišťuje průběh specializačního vzdělávání, které se v tomto zařízení uskutečňuje.
(2) Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi
specializačního vzdělávání školitele. Školitelem může být pouze
zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru, ve
kterém se účastník vzdělává. V
případě nového specializačního oboru, pro který není dostatek osob se
specializovanou způsobilostí, může být školitelem lékař, zubní lékař
nebo farmaceut s jinou specializovanou způsobilostí po předchozím
vyjádření odborné společnosti. (3) Školitel zejména dohlíží na odbornou stránku
výkonu zdravotnického povolání, průběžně prověřuje teoretické znalosti
a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání.
(4) Ministerstvo z podnětu
akreditovaného zařízení rozhodne o ukončení specializačního vzdělávání,
pokud účastník specializačního vzdělávání závažným způsobem neplní
studijní povinnosti.
§ 21
Atestační zkouška
(1) Specializační vzdělávání se ukončuje atestační
zkouškou před oborovou atestační komisí podle zkušebního řádu
stanoveného prováděcím právním předpisem na základě žádosti uchazeče o
vykonání atestační zkoušky. Oborové atestační komise zřizuje
ministerstvo jako svůj poradní orgán s ohledem na obory, které
jsou předmětem atestační zkoušky. Členy oborových atestačních komisí
jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví na návrh univerzit, České lékařské komory
nebo České stomatologické komory nebo České lékárnické komory,
odborných společností a akreditovaných a vzdělávacích
zařízení a u posudkových lékařů též na návrh Ministerstva
práce a sociálních věcí a České správy sociálního
zabezpečení. U lékařů, zubních lékařů a farmaceutů
v působnosti Ministerstva obrany je na návrh Ministerstva
obrany oborová atestační komise doplněna vždy o jednoho
odborníka vojenského zdravotnictví..
Předpokladem pro vykonání atestační zkoušky je splnění všech požadavků
stanovených příslušným vzdělávacím programem; splnění těchto požadavků
posoudí ministerstvo, popřípadě pověřená organizace. O nesplnění
požadavků pro vykonání atestační zkoušky rozhodne ministerstvo.
(2) Atestační zkouška se může ve stejném oboru
specializačního vzdělávání opakovat nejvýše dvakrát, nejdříve však za 1
rok ode dne neúspěšně vykonané atestační zkoušky.
(3) Ministerstvo vydá lékaři, zubnímu lékaři nebo
farmaceutovi, který úspěšně vykonal atestační zkoušku, diplom
o specializaci. § 21a Financování specializačního vzdělávání(1)
Ministerstvo ve spolupráci s univerzitami, odbornými společnostmi a
Českou lékařskou komorou, Českou stomatologickou komorou a Českou
lékárnickou komorou každoročně nejpozději do 31. prosince příslušného
kalendářního roku stanoví a zveřejní způsobem umožňujícím dálkový
přístup maximální počet rezidenčních míst v jednotlivých oborech
specializačního vzdělávání, ve kterých bude zahájeno specializační
vzdělávání v následujícím roce, a výši dotace na rezidenční místo.
Celkový počet rezidenčních míst pro všechny obory specializačního
vzdělávání lékařů vyhlášených pro daný rok odpovídá počtu absolventů
akreditovaného zdravotnického magisterského studijního programu
všeobecné lékařství v českém jazyce v předchozím roce. (2)
Dotace ze státního rozpočtu se poskytuje na úhradu nákladů spojených se
specializačním vzděláváním rezidenta, včetně mzdových nákladů, a to na
celou dobu trvání příslušného specializačního vzdělávání. Doba trvání
specializačního vzdělávání podle předchozí věty odpovídá minimální
délce specializačního vzdělávání stanovené vyhláškou. (3)
Dotace ze státního rozpočtu podle odstavce 2 je poskytována
prostřednictvím rozpočtové kapitoly ministerstva. Ministerstvo
zpracovává střednědobý plán výdajů státního rozpočtu na financování
specializačního vzdělávání, vždy na dobu následujících 5 let. (4)
Ministerstvo uveřejní každoročně do 31. prosince příslušného
kalendářního roku Metodiku dotačního řízení, kterou upraví zejména: - náležitosti žádosti o dotaci,
- termín, místo a způsob podání,
- kritéria hodnocení žádostí,
- termín vyhodnocení žádostí,
- způsob vyrozumění žadatele,
- způsob podání a vypořádání námitek,
- podmínky čerpání dotace,
- způsob vyúčtování a podobu závěrečné zprávy.
(5)
Žádost o dotaci podává akreditované zařízení. Maximální počet
rezidenčních míst v žádosti o dotaci nesmí překročit počet školicích
míst schválených v rozhodnutí o akreditaci pro daný obor
specializačního vzdělávání. (6) V
rámci procesu hodnocení ministerstvo, popřípadě pověřená organizace,
posoudí splnění formálních náležitostí žádosti a nejpozději do 30 dnů
ode dne uplynutí termínu pro podání žádostí uveřejní způsobem
umožňujícím dálkový přístup žádosti vyloučené pro nesplnění formálních
náležitostí. U takto vyloučených žádostí může žadatel podat ve lhůtě 5
dnů od jejich uveřejnění námitky. O námitkách ministerstvo rozhodne do
30 dnů od jejich doručení. Žádosti, které splnily formální náležitosti
a žádosti, u kterých bylo vyhověno námitkám žadatele, předloží
ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, bezodkladně k odbornému
hodnocení akreditační komisi. (7)
Akreditační komise hodnotí žádosti zejména z hlediska kvality zajištění
průběhu celého vzdělávacího programu, personálního, věcného a
technického zajištění každého rezidenčního místa a rovnoměrné
regionální dostupnosti rezidenčních míst na území České republiky. (8)
Akreditační komise předloží návrh hodnocení včetně návrhu pořadí
žádostí ministerstvu, a to nejpozději do 30 dnů od obdržení žádostí. O
přidělení dotace rozhoduje ministerstvo. Neobdrží-li ministerstvo ve
stanovené lhůtě návrh akreditační komise, rozhodne bez tohoto návrhu. (9)
Náklady na zabezpečení dotačního řízení může ministerstvo hradit z
prostředků určených na dotace nejvýše v částce, která nepřesáhne 2,5 %
celkové výše prostředků ministerstva určených na dotace na financování
specializačního vzdělávání v daném kalendářním roce. (10)
Rozhodnutí o poskytnutí dotace vybraným uchazečům ministerstvo vydá a
zveřejní nejpozději do 30. června příslušného roku. Rozhodnutí obsahuje
zejména náležitosti stanovené jiným právním předpisem9) a počet schválených rezidenčních míst s uvedením oboru specializačního vzdělávání. (11)
Ministerstvo přeruší čerpání dotace po dobu přerušení specializačního
vzdělávání rezidenta. Celková doba přerušení nesmí překročit 3 roky. (12) Ministerstvo zastaví čerpání dotace, došlo-li k ukončení specializačního vzdělávání rezidenta na daném rezidenčním místě. (13)
V případě zániku akreditovaného zařízení s rezidenčním místem bez
nástupnické právnické osoby podle § 17 odst. 9 nebo v případě zániku,
odnětí či vypršení platnosti akreditace takového zařízení umožní
ministerstvo rezidentovi dokončení specializační přípravy na
rezidenčním místě v jiném akreditovaném zařízení. Ministerstvo rozhodne
o změně čerpání dotace, splňuje-li akreditované zařízení podmínky podle
Metodiky dotačního řízení platné v době vydání rozhodnutí. § 21b Výběr rezidenta(1)
Akreditované zařízení s rezidenčním místem vyhlásí nejpozději do 14 dnů
ode dne zveřejnění rozhodnutí o poskytnutí dotace výběrové řízení na
schválené rezidenční místo. Vyhlášení výběrového řízení oznámí toto
zařízení ministerstvu. Ministerstvo uveřejní oznámení o vyhlášení
výběrového řízení způsobem umožňujícím dálkový přístup po dobu
minimálně 10 pracovních dnů. Výběr účastníka specializačního vzdělávání
na schválené rezidenční místo provede akreditované zařízení s
rezidenčním místem nejpozději do 30. září příslušného kalendářního roku. (2)
Neprojeví-li žádný účastník specializačního vzdělávání zájem o
schválené rezidenční místo ve výběrovém řízení podle předchozího
odstavce, oznámí akreditované pracoviště s rezidenčním místem tuto
skutečnost ministerstvu a výběrové řízení zopakuje. Výběr účastníka
specializačního vzdělávání na schválené rezidenční místo provede
akreditované zařízení s rezidenčním místem nejpozději do konce
příslušného kalendářního roku. (3)
Akreditované zařízení s rezidenčním místem se při konání výběrového
řízení řídí pravidly, která stanoví ministerstvo vyhláškou. (4)
Vybraný uchazeč se stává rezidentem okamžikem uzavření smlouvy
(stabilizační dohody) s ministerstvem. Vzor smlouvy uveřejní
ministerstvo ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví a způsobem
umožňujícím dálkový přístup nejpozději do 31. prosince příslušného
kalendářního roku. § 21c Povinnosti rezidenta(1) Rezident je povinen: - řádně plnit všechny požadavky vzdělávacího programu a dbát pokynů školitele,
- nejpozději
v termínu minimální délky specializačního vzdělávání, zvýšeném o 3
roky, dokončit specializační vzdělávání úspěšným absolvováním atestační
zkoušky a
- vykonávat povolání lékaře, zubního lékaře a
farmaceuta po dobu nejméně 5 let od data ukončení specializačního
vzdělávání na území České republiky v oboru, ve kterém získal
specializovanou způsobilost jako rezident.
(2)
Při porušení povinností podle odstavce 1 má rezident povinnost uhradit
náklady vynaložené ze státního rozpočtu na jeho rezidenční místo v
poměrné výši za podmínek stanovených ve smlouvě podle § 21b odst. 4. (3)
Ministerstvo rozhodne o upuštění od povinnosti podle odstavce 2,
jestliže splnění povinností rezidenta podle odstavce 1 prokazatelně
bránila překážka, jež nastala nezávisle na vůli rezidenta a bránila mu
ve splnění jeho povinností, a jestliže nebylo možné předpokládat, že by
rezident tuto překážku odvrátil nebo překonal, a dále, že by v době
vzniku závazku tuto překážku předvídal. Účinky vylučující odpovědnost
jsou omezeny pouze na dobu, dokud trvá překážka, s níž jsou tyto účinky
spojeny. § 21dPovinnosti akreditovaného zařízení s rezidenčním místemAkreditované zařízení s rezidenčním místem je kromě povinností stanovených v § 18 dále povinno - zajistit rezidentovi řádné absolvování všech součástí vzdělávacího programu,
- hlásit změny údajů uvedených v žádosti o dotaci na rezidenční místo, a to do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo, a
- nahlásit
datum zahájení a ukončení přerušení specializačního vzdělávání
rezidenta nejpozději do týdne ode dne, kdy uvedené skutečnosti nastaly.
Certifikovaný kurz § 21e(1)
Absolvováním certifikovaného kurzu zdravotničtí pracovníci získávají
zvláštní odbornou způsobilost pro vymezené činnosti, které prohlubují
získanou specializovanou způsobilost, v případě farmaceutů také
získanou odbornou způsobilost. Certifikovaným kurzem nelze nahradit
získání odborné nebo specializované způsobilosti k výkonu
zdravotnického povolání. (2)
Certifikovaný kurz provádí akreditované zařízení, kterému byla udělena
akreditace k uskutečňování vzdělávacího programu certifikovaného kurzu.
Vzdělávací programy certifikovaných kurzů trvají minimálně 1 rok.
Ministerstvo je zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. (3)
Vzdělávací program stanoví celkovou délku přípravy, rozsah a obsah
přípravy, zejména počet hodin praktického a teoretického vyučování, a
výuková pracoviště, na kterých probíhá, popřípadě další požadavky pro
získání zvláštní odborné způsobilosti. Vzdělávací program obsahuje
seznam doporučené studijní literatury a rozsah činností, k nimž
absolvent certifikovaného kurzu získá zvláštní odbornou způsobilost,
včetně vymezení činností, které jsou poskytováním zdravotní péče.
Vzdělávací program dále stanoví, která specializovaná způsobilost je
předpokladem pro zařazení do certifikovaného kurzu. Vzdělávací program
může stanovit požadavky na zdravotní způsobilost. (4)
Do splněného počtu hodin stanovených vzdělávacím programem akreditované
zařízení započte nejvýše patnáctiprocentní omluvenou absenci z
celkového počtu hodin praktického vyučování a omluvenou absenci z hodin
teoretického vyučování. (5) Do
vzdělávání v certifikovaném kurzu akreditované zařízení započte část
dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá vzdělávacímu programu. (6) Obory certifikovaných kurzů a minimální délku vzdělávání v nich stanoví ministerstvo vyhláškou. § 21f(1) Žádost o zařazení do certifikovaného kurzu podává žadatel akreditovanému zařízení. (2)
Součástí žádosti jsou úředně ověřené kopie dokladů o získané
specializované nebo zvláštní odborné způsobilosti nebo o uznání
způsobilosti podle části sedmé nebo osmé, v případě farmaceutů s
odbornou způsobilostí úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné
způsobilosti. (3) Při splnění
podmínek stanovených v odstavci 2, a pokud to kapacita akreditovaného
zařízení umožňuje, akreditované zařízení zařadí žadatele do
certifikovaného kurzu do jednoho měsíce po obdržení žádosti a zároveň
uchazeči oznámí předpokládaný termín začátku vzdělávání. Akreditované
zařízení současně seznámí žadatele s organizací certifikovaného kurzu a
s požadavky na úspěšné absolvování certifikovaného kurzu. § 21g(1)
Účastník certifikovaného kurzu je v rámci tohoto vzdělávání povinen
absolvovat odbornou praxi na pracovišti akreditovaného zařízení v
rozsahu určeném příslušným vzdělávacím programem. (2)
Průběh certifikovaného kurzu zajišťuje akreditované zařízení.
Akreditované zařízení započte dříve absolvovanou odbornou praxi, pokud
splňuje požadavky stanovené vzdělávacím programem; o započtení vydá
potvrzení. V případě pochybností o započtení rozhoduje na žádost
účastníka certifikovaného kurzu nebo akreditovaného zařízení
ministerstvo. (3) Akreditované zařízení potvrdí účastníkovi splnění všech požadavků daných vzdělávacím programem certifikovaného kurzu. (4)
Pokud certifikovaný kurz zajišťuje více akreditovaných zařízení,
potvrzení splnění všech požadavků podle předchozího odstavce a
započtení praxe podle odstavce 2 provádí to akreditované zařízení,
které zařadilo žadatele do certifikovaného kurzu. § 21h(1)
Certifikovaný kurz se ukončuje zkouškou před komisí zřizovanou
ministerstvem. Náležitosti závěrečné zkoušky a složení komise stanoví
prováděcí právní předpis. (2)
Předpokladem pro vykonání zkoušky je splnění všech požadavků
stanovených příslušným vzdělávacím programem; splnění těchto požadavků
posoudí ministerstvo, popřípadě pověřená organizace. O nesplnění
požadavků pro vykonání atestační zkoušky rozhodne ministerstvo. (3)
Ministerstvo vydá lékaři, zubnímu lékaři nebo farmaceutovi, který
úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku certifikovaného kurzu, certifikát o
zvláštní odborné způsobilosti.
§ 22
Celoživotní vzdělávání
(1) Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti
vykonávající zdravotnické povolání se celoživotně vzdělávají.
(2) Celoživotní vzdělávání je průběžné obnovování
vědomostí, dovedností a způsobilosti odpovídající získané
odbornosti v souladu s rozvojem oboru
a nejnovějšími vědeckými poznatky.
(3) Formy celoživotního vzdělávání jsou zejména
samostatné studium odborné literatury, účast na kurzu, školicí akci,
seminářích, odborných a vědeckých konferencích
a kongresech v České republice a
v zahraničí, absolvování klinické stáže
v akreditovaném zařízení v České republice nebo
v obdobných zařízeních v zahraničí, účast na odborně
vědeckých aktivitách, publikační a pedagogická činnost
a vědecko-výzkumná činnost.
(4) Celoživotní vzdělávání organizují
a pořádají zejména ministerstvo, vysoké školy připravující
studenty k výkonu zdravotnického povolání, Česká lékařská
komora, Česká stomatologická komora, Česká lékárnická komora
a odborné lékařské společnosti ve spolupráci
s akreditovanými vzdělávacími zařízeními, zdravotnickými
zařízeními, Ministerstvem práce a sociálních věcí
a Českou správou sociálního zabezpečení. Každý pořadatel
tohoto vzdělávání vydává účastníkům potvrzení o účasti na
školicí akci.
(5) Účast na celoživotním vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace podle jiného právního předpisu12) .
§ 23
Průkaz odbornosti
(1) Průkaz odbornosti je dokument, který obsahuje
průběžné záznamy o druhu a délce absolvované odborné
praxe, o zápisu do specializačního vzdělávání,
o průběhu tohoto vzdělávání a o vykonaných
atestačních zkouškách, popřípadě o doškolení podle
§ 6, 9 a 12, a o absolvování akcí
v rámci celoživotního vzdělávání.
(2) Záznamy do průkazu odbornosti o
- odborné praxi a o výkonu povolání na
pracovišti provádějí zaměstnavatelé,
- zařazení do specializačního vzdělávání provádí
ministerstvo, popřípadě pověřená organizace,
- absolvování
jednotlivých částí vzdělávacího programu a splnění požadavků daných
tímto programem provádí akreditovaná zařízení, která vzdělávací program
nebo jeho část zajišťují,
- výsledku vykonané atestační zkoušky provádí
předseda atestační komise nebo jím pověřený člen atestační komise,
- účasti na vzdělávacích akcích provádějí jejich
pořadatelé,
- doškolení při přerušení výkonu zdravotnického
povolání provádí zdravotnické zařízení, v němž doškolení
probíhalo.
(3) Průkaz odbornosti vydá lékaři, zubnímu lékaři
nebo farmaceutovi ministerstvo, popřípadě pověřená organizace na základě jeho žádosti.
________________________________________
Poznámky pod čarou:
- 1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o
uznávání odborných kvalifikací.
Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví
minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl.
Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení
rodiny.
Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení
státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími
rezidenty.
Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách,
které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez
státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby,
která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu
poskytované ochrany.
Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro
přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu.
Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro
státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi
nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří
spolupracují s příslušnými orgány.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004
o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se
pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č.
1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS,
73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS.
Směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách
přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných
pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby.
Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách
pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu
vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými
státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s
následky z toho plynoucími.
- 1a)
Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího
vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků
dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů.
- 2)
§ 79 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o
změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
- 2a)
§ 2 zákona č. 111/1998 Sb.
- 2b)
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
- 2c)
§ 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších
předpisů.
- 3)
Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických
zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
- 4)
Trestní zákon.
- 5) §
44 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb.
- 6)
Zákon č. 160/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
- 7)
§ 47 zákona č. 111/1998 Sb.
- 8)
§ 230 zákoníku práce.
- 8a)
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících
zákonů (zákon o léčivech).
- 8b)
2. část přílohy Katalog prací část 2.19 Zdravotnictví položka 2.19.32
nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a
kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových
poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění
pozdějších předpisů.
- 9)
§ 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
- 10)
Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů.
- 10a)
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné
způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a
některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o
uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
- 10b)
Například zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,
vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
- 11)
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších
předpisů.
- 12)
§ 230 zákoníku práce.
- 13)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004
o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se
pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č.
1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS,
73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS.
- 14)
Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení
státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími
rezidenty.
- 15)
Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro
přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu.
- 16)
Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení
rodiny.
- 17)
Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách,
které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez
státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby,
která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu
poskytnuté ochrany.
- 18)
Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické
komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
- 18a)
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším
odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
- 18b)
Zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
- 18c)
§ 10 odst. 4 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. 189/2008 Sb.
- 19)
§ 89 a 90 zákona č. 111/1998 Sb.
- 19a)
Vyhláška č. 392/2004 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na
akreditované zdravotnické magisterské studijní programy všeobecné
lékařství, zubní lékařství a farmacie.
- 19b)
Například zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve
znění pozdějších předpisů.
- 19c)
Vyhláška č. 395/2004 Sb., kterou se stanoví zkušební řád pro atestační
zkoušky a pro aprobační zkoušky lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.
- 19d)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů.
- 20)
§ 200 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
- 21)
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
- 21a)
§ 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb.
- 21b)
§ 53 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně
některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění
pozdějších předpisů.
- 22)
§ 21 a 24 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů.
- 23)
Vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech.
Vyhláška č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných
odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů.
|